Zákon rovnováhy

“Jestliže je gravitace lepidlem, které svět drží pohromadě,
pak rovnováha je klíčem odemykajícím jeho tajemství.
Rovnováha se vztahuje na naše tělo, mysl a city, na všechny roviny naší existence.
Je nám připomínkou toho, že ať už děláme cokoliv,
můžeme to přehnat, anebo to dělat nedostatečně,
a pokud se kyvadlo našeho života či zvyků
vychýlí příliš daleko do jedné strany,
nevyhnutelně se vzápětí musí zhoupnout na stranu protější.”



Dokážeme i uprostřed každodenních starostí zůstat v klidu? Na chvíli zkusme zauvažovat o tom, jakou důležitost má v přirozeném řádu lidského života právě rovnováha…

Jsme stvoření, která se vyznačují umírněností: nedovedeme plavat jako ryby, běhat tak hbitě jako gepardi ani toho neuzvedneme tolik co gorily. Máme však veškeré tyto vlastnosti v umírněné míře, v rovnováze.

Každé lidské tělo prahne po stavu vnitřní rovnováhy, vnitřního míru, a je-li v tomto stavu, prospívá.

Člověku, který cítí napětí je marné vysvětlovat, aby se uvolnil, když neví, jak by se měl ve stavu uvolnění cítit. Ale jakmile jednou zažije bytostně hluboké uvolnění, pak získá orientační bod. Snáze postřehne, kdy v něm vzniká napětí, a pak dokáže podniknout kroky, aby toto napětí odstranil.

A když jednou zjistí, jak chutná pocit opravdové rovnováhy, začne vnímat vyšinutí z rovnováhy ve všech sférách vlastního života. To poslouží jako signál, že se má navrátit do toho místa, které leží uprostřed. Tím, že bude registrovat své nerovnovážné stavy, uplatní zákon rovnováhy.

Jak tedy můžeme dospět k opravdové rovnováze? Naslouchejme vlastnímu tělu. Věnujme pozornost jakékoliv vlnce, jež se nám rozbíhá po těle nebo po životě v důsledku toho, že děláme v nějakém směru příliš mnoho nebo příliš málo – a může se jednat o jídlo, pití, cvičení, práci či komunikaci.

Je to velice prosté, ale ne vždy jednoduché, protože ať už jsme zvyklí na jakýkoliv tělesný či citový stav, a může se jednat i o napětí nebo výjimečnou nevyváženost, bude nám právě tenhle stav připadat normální. To, co mnozí považují za neurózu, je ve skutečnosti nevyváženost či zveličování myšlenek.

Spousta lidí si plete sebestřednost se sobectvím. Jakmile však jednou nalezneme rovnováhu, dospějeme také k vnitřnímu klidu a vnitřní síle, což nám umožní udělat ve světě skuteční změny.

Představme si, že zvedneme ze země tenkou rovnou větev, dlouhou několik stop a vybalancujeme ji na jediném prstě. Haluz bude stát zpočátku naprosto rovně, potom se začne maličko vychylovat tu na jednu, tu na druhou stranu, mírně se kývat dopředu a dozadu. Naše touhy a náklonnost nás táhnou vpřed. Strach, vzdor a nechuť k něčemu nás táhnou zpět.

Extrémy jakéhokoliv druhu, třeba i to, že se tvrdošíjně přidržujeme nějakého aspektu, to nás může vykolejit, vychýlit z tohoto rovnovážného bodu, který přikládá stejnou váhu všem stránkám každého problému. Platí, že nejde jen o filozofii, ale o způsob života, který lze velmi prakticky uplatnit. Porozumění, to je konání.


Když jsme vyvedeni z rovnováhy, připadá nám to normální. A kvůli tomu se neustále nakláníme na stranu, na kterou jsme zvyklí. Nejrychlejší způsob, jak najít střed, je, přehnat to opačným směrem: záměrně to zkusit jinak, než jak to děláme obvykle. Takže mluvíme-li například příliš rychle, zkusme hovořit naopak tak, že nám to bude připadat pomalé. Jakmile jednou vyzkoušíme výkyv na obě strany, daleko snáze se nám pak bude hledat střed. 

Rovnováha má svůj počátek v dýchání. Nádech a výdech tvoří základní životní rytmus. S každým nádechem nalézáme inspiraci, zdroj života. Vydechujeme a dostává se nám uvolnění. Nádech a výdech- zrození a smrt s každým pohybem plic.

A teď je nutné uvědomit si jednu věc. Jakmile se rytmus našeho dýchání jednou vychýlí z rovnováhy, naše pocity ho napodobí. Když tedy cítíme vztek, přijměme ho se vším všudy a uklidněme si dech, vyrovnejme ho. Když cítíme smutek, něžně ho vezměme do náručí a uveďme do rovnováhy dech. Pociťujeme-li strach, smiřme se s ním a nadechněme se zhluboka z plných plic, abychom našli rovnováhu.

Když vydechujeme- dáváme, když nadechujeme- přijímáme. Přijímáme-li více než dáváme, vnímáme tuto nerovnováhu coby potřebu udělat na oplátku totéž a uzavřít kruh tohoto vztahu. Jestliže více dáváme než dostáváme, cítíme se vyčerpaní a nakonec už nemáme co dát.

Zákon rovnováhy nám zaručuje, že tomu, kdo dává svobodně, v duchu lásky a štědrosti, se dostane hojnosti.

Najděme rovnováhu v životě i ve všem ostatním. Respektujme tento zákon a kráčejme po stopách moudrých. Prozkoumejme hranice lidské zkušenosti, ale jelikož obvykle krajnosti vedou ke vzniku stresu, pokaždé se vracejme ke zlatému středu- ke střední cestě. Snažme se, aby naše činy i slova plynuly vpřed mírně, jako když se střídají roční období. Vyjdeme-li z tohoto stavu vnitřní rovnováhy, nalezneme jasnost a mír.


Zpracováno podle knihy  Zákony Ducha- Dan Millman

copyright © 2009 Iva Radulayová
http://www.amiresah.cz/